Nemusíte jezdit do severských zemí ani na Aljašku. Závody psích spřežení jsou každoroční realitou i na tuzemských horách. Od Krušných hor po Beskydy. Všude se se spřeženími můžete setkat.
Závody jsou většinou etapové. Některé se jezdí s bivaky, u jiných je ubytování pro závodníky zajištěno v teple penzionů či chat. Závody provází veliký mumraj. Je to atrakce pro celý širý kraj. Na start a cíl se přijdou podívat tisíce lidí. Zkrátka atrakce prvního významu.

Kdo jsou ale ti hlavní aktéři? Odkud se berou závodníci?
Závodníkem, jak si mezi sebou říkají, musherem se stane člověk už při pořízení prvního psa a při prvním pokusu se tímto psím kamarádem nechat táhnout. Pak následuje návštěva právě takových závodů, a následují další pokusy se nechat tahat. Už na koloběžce, na kole, nebo na běžkách. Pak přibyde další pes, absolvují se, třeba na kole, první závody. Přibyde další pes, nebo možná hnedka psi. Koupí se saně a na trénování bez sněhu (na suchu) vozík.
Hodiny denně se věnují psům. Domácí rozpočet se napíná. Kupuje se žrádlo, vitamínové doplňky, vybavení. Postroje, tahací šňůry, pro vozík brzdové destičky, čelové lampy. A tréninkové oblečení vůbec nepřipomíná sportovce. Člověk vypadá, hlavně při trénincích s vozíkem, jako hastroš. Od bláta od hlavy až k patě.

Tak tak vznikají musheři. Jsou to majitelé mnoha psů. Veškerý čas i peníze věnují právě jim. Žijí pro ně. Závody se neberou nijak vážně. Opět jsou na prvním místě psi. Pokud psi mají jakýkoliv problém bez rozmýšlení se končí. Závody jsou o dobrodružství, o zážitku. S kým asi? Ano, samozřejmě se psi.
Musheři jsou partičkou svérázných lidí s obrovskými srdíčky. Když se jim náhodou připlete do cesty, nebojte se jich. Jen ustupte stranou, ať mohou v pohodě projet kolem. A klidně s musherem prohoďte pár slov. Třeba vás, bude-li mít na vozíku místo, kousek sveze. Zážitek je to k nezaplacení.