Já sice chápu, že je jiná doba, ale přesto i mezi mými dětskými kamarády nebyl nikdo, kdo by toužil dělat právě tohle. Netuším proč. Já chtěl být kupříkladu popelář, ale z jakého důvodu již nevím. Přitom nevidím důvod nebýt instalatérem. Pravda, občas je to trochu špinavější práce, ale která mimo kancelář není? Ale nemůžeme přece “leštit židle” všichni. Někdo musí pracovat i fyzicky, a to klasickým způsobem. Dělník se bez kanceláře obejde, ona bez něj ne.

Povolání, o kterém je řeč je nyní velkou vzácností. Snad vymizely školy, snad to nikdo nechce dělat, snad je to velmi těžké, nevím. Tím se vrací časy, kdy se instalatér vítal slavobránou a sehnat jej byl nadlidský úkon. Když už přišel hostil se jako pan král a pak se kolem něj tancovalo se vším možným. Jen oni sami vědí na kolik peněz si přišli mimo svou pravidelnou mzdu, tedy na tuzérech. Ne nadarmo se o nich říkalo, že mají dvě auta. Jedno pro veřejnost a druhé ukryté. A to má prý kapotu ze zlata, a také kliky. Protože jsem pár těchto mužů znal, mohu tyto povídačky s klidem vyvrátit. Ne, že by neměli a nebrali tuzéry, neměli důvod si je nebrat, ale zase tolik, aby měli dva automobily jim to nehodilo. Pozor, píši o situaci před čtyřiceti lety, jak je na tom s platem instalatér nyní, to věru nevím.

Tento muž, neb ženy by to asi nezvládly, musí být mistrem ve více oborech. Musí si totiž umět poradit v každé situaci, která neočekávaně nastane. A že jich zažije velkou spoustu není žádných pochyb, protože skoro neustále řeší havarijní situace, kde je třeba rychlého a bystrého úsudku. Také musí tento člověk vědět komu zavolat, koho oslovit s žádostí o další pomoc, protože takové havarijní stavy většinou potřebují další lidi. Zedníka, obkladače anebo někoho jiného.

Takže doufejme, že těchto statečných a bystrých mužů bude zase o něco více a nebudeme je muset platit zlatem.