Je třeba se zastavit a vyhodnotit, jaký cíl si stanovit, aby byl zároveň dosažitelný. Zapřemýšlet, co bychom si chtěli splnit, co je naším přáním. Správně volené cíle mohou být zdrojem radosti a uspokojení. Měl by být jasně specifikovaný, měřitelný, měli bychom stanovit datum, do kdy cíle chceme dosáhnout a taky by měl souznít s našimi zájmy a hodnotami. Není třeba si stanovovat velkolepé cíle, stačí drobnější denní, týdenní, měsíční … důležité je však cíle také plnit.

Často plnění cílů odkládáme na večer, na zítra, za týden … to však místo spokojenosti přináší do života stres. Řada lidí si klade stále nové a nové cíle a jejich plnění jim přináší do života radost. Dokážou-li překonat překážky a cíle dosáhnout, už si stanovují další. Pořád se chtějí zlepšovat a posouvat.
Existuje i názor, že je zbytečné si klást nějaké cíle, že nás cíle omezují, nutí nás žít trvale v budoucnosti, vytvářejí tlak a pokud je nedokážeme uskutečnit, tak nás to zbytečně stresuje. Ideální je asi zlatá střední cesta.
Někdy nám pomůže si jeden větší cíl rozdělit na cíle dílčí. Dobré je mít vše zaznamenané na papíře, i to zvyšuje pravděpodobnost splnění. Člověk se taky nesmí zapomenout za zdárné splnění cíle odměnit.

Cíle můžeme mít různé. Mohou se týkat sportování, zdravějšího stravování, hubnutí, skončení s nezdravými návyky jako je např. kouření, pracovní cíle, zlepšování vztahů v rodině, naučit se cizí jazyk … atd. Vše musí být ale zcela konkrétní. Největší uspokojení přinášejí cíle zaměřené na aktivitu. Naučit se nový tanec, sport, napsat knihu … to s sebou nese stále další výzvy a emoce. Půjde-li o cíle typu koupě nového auta, vylepšení bydlení atd., tak radost a uspokojení nebude trvat dlouho, protože si na novou situaci zvykneme.
Cíle nám do života mohou přinést určitý pocit kontroly nad sebou a svým směřováním. Pohybujeme-li se zcela bezcílně, snadno se může stát, že zabloudíme.