Blížící se termín zákazu spalovacích motorů v autech nabízí otázku, zda máme adekvátní náhradu pro dopravu. Ve skutečnosti ano i ne. Záleží jak pro kterou skupinu uživatelů. Elektrické auto může dobře posloužit pro krátké dojíždění do práce lépe situovaným lidem. Nejlépe bydlícím ve vlastním domě s možností pohodlného dobíjení. Bude dávat smysl pro někoho i ve městě, nebo jako firemní flotila. Nicméně mnoha skupinám uživatelů dávat smysl nemůže a těžko kdy bude. Jednou takovou skupinou jsou karavanisté. Pro ně prakticky nikdo nenabízí žádné rozumně použitelné řešení. Dobře je to vidět na nabídce předních výrobců obytných vozů a ještě lépe na jejich konceptech, které jasně ukazují limity do budoucnosti e-camperů. Firma Bürstner patří mezi lídry a inovátory ve výrobě karavanů a nedávno představila svojí studii pro řadu Lineo Electric. Jedná se aktuálně o obytnou dodávku, která vychází z velmi povedeného modelu Bürstner Lineo C 590 postaveného na Fordu s naftovým motorem. Ten sám patří mezi velmi oblíbený typ obytných vozidel. O tom, jestli jeho elektrický nástupce získá stejnou oblíbenost mezi karavanisty, lze důvodně pochybovat. Jednoduše proto, že na rozdíl od současného vozu výrazně snižuje mobilitu, která je základem pro využití každého obytného vozu a zvláště tohoto typu.

Elektrická verze obytného vozu na Fordu E-Transit je prozatím jen studií, ale jasně ukazuje limity použitelnosti vedle jeho spalovací verze pro karavaning. Protože udávaný dojezd elektrického Linea je pouze 317 km. Z praxe s ostatními elektrickými vozy lze napsat, že udávaná hodnota je maximální možná v ideálních podmínkách a že ve skutečnosti bude o dost nižší. Elektrické auto s reálným dojezdem kolem 250 kilometrů může být pro různá využití dostatečný, ale pro karavanisty je prakticky nepoužitelný a proč tomu tak je? Na rozdíl od spokojených uživatelů elektrických vozů, kteří s ním jezdí tak říkajíc kolem komína a jen občas opustí obec a vydají se dál po trase od nabíječky k nabíječce až do cíle jakkoliv dlouhé trasy, tak pro obytnou dodávku toto není myslitelné. Současný karavanista, který využívá obytnou dodávku zvolil tento typ karavanu pro jeho flexibilitu, snadnou mobilitu z místa na místo a možnost zastavit a přespat kdekoliv, kde mu to legislativa umožňuje. Často se jedná o lesní parkoviště, horskou trasu, nebo tábořiště u řeky. Prostě místo bez jakékoliv infrastruktury. Místa, kde jí stěží lze očekávat i v budoucnosti. Zjednodušeně napsáno v lese se do zásuvky nepřipojíte, takže tam nemůžete přijet s elektrickým vozem přespat a o víkendu vůz využívat jako pojízdnou chatu a základnu pro vaše aktivity v okolí a po víkendu auto nastartovat a vrátit se domů. Prostě protože nebudete mít možnost vybité auto nabít.

Solární panel nemá dostatečnou kapacitu, aby obsloužil obytnou část a přitom stihl nabít vůz pro návrat k první nabíjecí stanici na trase. Jenže přesně k tomuto jsou obytné vozy určené a k tomu je karavanisté využívají. Lidé co jezdí pouze do kempu, kde lze očekávat jakoukoliv podporu včetně dobíjení vozů si obytné dodávky většinou nekupují. Tito lidé využívají karavany a ne obytné dodávky. Každý typ karavanu má své určení a jiné je pro přívěs a jiný je pro obytnou dodávku. Vychází to z vlastností daného karavanu a dle svých preferencí jsi je karavanisté kupují. Takto zásadní ztrátou mobility obytných dodávek ztrácí tento typ karavanu smysl. Do přírody mimo civilizaci s ním zajet nebudete moci, jakmile budete závislí na dobíjení baterie a do kempu jsou vhodnější jiné typy karavanů. Klimatické změny si žádají změnu o tom není sporu. Otázkou spíš je zda sázka jen na jednu kartu je tou rozumnou cestou a zda vůbec přechod k elektrovozům povede k jejímu zlepšení. Jediné co je jisté, že tato změna mobilitu omezí a karavanisté jistě nebudou jedinou skupinou, která toto pocítí.